radio-forum.cz

Přidávám také trošku do mlýna a sice jednoho nalezence ze sběrného dvora. Tedy spíše takové ošklivé kačátko. Říkám mu Sonoreta budíková, jelikož tak trochu připomíná zadní část mechanického budíku. Autor použil vlastní šásko smontované ze dvou dílů pertinaxu, ladící kondenzátor Jiskra s pevným dielektrikem. Ladící převod je proveden ozubenými koly a řízení zpětné vazby naklápěním cívky. Zajímavé je, že po připojení ustřižené síťové šňůry rádijko hraje i v tomto stavu

Tak to je také zajímavá lidová tvořivost, co je vše možné vytvořit, pokud se nechá volná ruka tvoření J.

Do alba http://radio-forum.cz/gallery/album.php?album_id=66jsem vložil obrázky dalšího, fakt hodně specifického uchopení Sonorety.

Tato byla pojata jako superhet s jednoobvodovou zpětnovazební mezifrekvencí, zapojenou jako audion.
Osazení 2x ECH21; směšovač/oscilátor, MF audion/koncový stupeň. Síťový transformátor odděluje galvanicky od sítě: 6,3V žhavení, 270V anody, usměrněno selenovým můstkem.
Předpětí poloautomatické ze společného odporu.
Hlasitost je řízena změnou předpětí směšovače, zpětná vazba MF audionu potenciometrem v anodovém obvodu. Chassis je vertikální, tvořené panely z dosti houževnaté tvrzené papíroviny, navzájem jsou spojené distančními sloupky. Je to pevná, kompaktní struktura, ovšem přístup k součástkám je mizerný, vyžaduje částečné rozebrání (demontáž předního panelu s reproduktorem, ladicím převodem a potenciometrem hlasitosti - VF zisku).
Reproduktor není původní, originální sonoreťácký se do otvorů v chassis o fous nevejde a ten, který byl osazen (asi Philips z nějakého starého bateriového portejblu) je neopravitelně zničen - takže je tam (a dokonale tam pasuje) jakýsi novodobý, vypreparovaný z recentního vraku plastové reprobedničky.

Při prvém zapnutí začaly trochu smrdět seleny, na anodách pouhých 60V. NF jen slabý brum, leč oscilátor na SV pracuje a zpětná vazba audionu nasazuje. Dál jsem nepostupoval, napřed budu muset vykreslit schema skutečného zapojení a zcela jistě repasovat/nahradit seleny usměrňovače.

Původní skříňka byla z tmavozeleného bakelitu a zbylo z ní jen pár smutných střepů. Naštěstí jsem od kolegy dostal jinou, dobře použitelnou skříňku, takže ze Sonorety se stala Alenka. Zatím zůstává ozdobou, nejspíš se do oživení pustím za dlouhých zimních večerů...

Tolik tedy k další netypické Sonoretě.

Tak to koukám, co se dá opravdu nacpat do té malé krabičky. Tady autor musel dost rozmýšlet, aby daná konstrukce pasovala do malého prostoru. Ale jinak krom nepřístupnosti, dobrý

Přeci jen mi nedalo... kouknul jsem se panence do bříška.

Selenové "tužky" se mi při demontáži rozsypaly - což jsem čekal, nestalo se mi to poprvé. Měly vydržet 20mA při 180V...
To se mi zdálo na ty čtyřmilimetrové kotoučky (destičky) až moc.
Každopádně tyhle až na samu fysikální mez vyšťavené selenové tužky, na rozdíl od klasických žebrovaných sloupců, se mi nikdy nepodařilo znovu zformovat a zregenerovat. Už předem jsem s tím počítal, a tudíž jsem měl hned po ruce náhradu.
Takže teď už jsou v těch původních pertinaxových trubičkách místo selenových spečenců křemíkové diody - holt pokrok nelze zastavit.
Ale rádio stejně nehraje. Nejde NF. Když vzájemně prohodím obě ECH21, NF jde, ale pro změnu nejde směšovač/oscilátor.
Hlubokou deduktivní úvahou, hodnou Herloka Šolmese, jsem usoudil, že jedna z těch ECH21 bude ne zcela funkční.
Takže až bude chvílenka volného času (který je od té doby, co už nechodím do práce, kupodivu velice vzácný) vyhrabu ze škatule jinou elektronku a milé Sonoretě se nejspíš bez dalších problémů vrátí hlas.
Ale ta stěsnaná montáž... seleny byly na destičce mezi síťovým a výstupním trafem. To výstupní naštěstí visí jen na dvou šroubcích, ty se povolí, trafo se vyhákne a k usměrňovacímu můstku je nečekaně báječný přístup.

Nenafotil jsem; ale příště, až se zas budu v Alence vrtat, tak se polepším a dám patřičné fotky do alba.

Zdravím, tak to máte pěknou zábavu, jen je zajímavé a tím mě všichni štraší, že až budu v důchodu, tak, že nebudu mít čas, achjo S tou náhradou diodou dovnitř selenové tužky je dobrý nápad, nějaké tužky doma mám, sice nepoužité, ale asi nefunkční, tak bych je mohl takto oživit. Jo Sonoreta je zajímavé malé rádijko a jak je vidět v mnoha podobách

Jak se dají regenerovat seleny ? Postupným navyšováním napětí na nich jako třeba u elytů ?

Balek píše:Jak se dají regenerovat seleny ? Postupným navyšováním napětí na nich jako třeba u elytů ?

Dají se regenerovat. Přesně tak, jak uvádíš. Nejlepší výsledky mám u těch klasických, sestavených tak, že připomínají chladiče. Dodnes mi bezvadně funguje selenový graetz v televisoru "Truhla"
viewtopic.php?f=5&t=1001
i veškeré selenové usměrňovače v inkurantním Lorenzovi:
viewtopic.php?f=25&t=1008
Podmínkou je to, aby "nezamrzly", je tedy vhodné aspoň párkrát do roka zařízení zapnout.
V "moderních" selenových usměrňovačích (třeba ty plechové škatulky-můstky od Siemensů) jsou selenové destičky (plech-selen-kovový nástřik), tedy jednotlivé usměrňovací elementy natěsnány na sebe bez mezer a ještě trvale smačkkávány pružinou. Výsledkem zapnutí takovéhoto delší dobu neprovozovaného selenového sloupce na nominální proud a napětí je to, že jednotlivé elementy se díky většímu vnitřnímu odporu přehřejí, spečou a obvykle i prozkratují - což se projeví i vývinem typicky čpícího selenovodíku.
Stejným způsobem umírají i selenové "tužky". Pokud už nejsou netrpělivým provozováním načnuté, musí se "zabíhat" hodně opatrně - stejně jako ty selenové můstky z dob předkřemíkových.

V mé SuperSonoretě ty selenové trubičky už zjevně načnuté byly, tam už jsem s nějakou regenerací ani nepočítal. Jednotlivé destičky v nich byly tak spečené, že při jejich delaboraci ani nešly od sebe oddělit.
Hlavně že jsem při svém nerozvážně uspěchaném zapnutí rádia nepoškodil jeho unikátní síťové trafíčko

...regenerovat.
Da se pouzit stejnosmerny zdroj?