radio-forum.cz

lubos 1961 -

Souhlasím s tím že opravovat staré elektrolyty nemá smysl. Nový velmi pracně dovnitř vložený kus za pár let odejde. Původní obal se nedá donekonečna roztemovávat a zase zatemovávát. Já volím cestu dát nový kus pod šasi kam se o mnoho menší kus pohodlně vejde a až dojde nebo budu chtít původnost tak jej opdájím a připojím původní elyt.

jak mi před časem řekl jeden opravář, dnes již kondíky nic nevydrží takže je do zakázek již nemusím propichovat špendlíkem abych si udržel zákazníka...

K příspěvku kolegy Maliny: jsem přesvědčen, že popsaný způsob úpravy původních kondenzátorů nelze nazvat "przněním". Naopak si myslím, že jde o citlivý postup, který směřuje ke dvěma důležitým cílům: jednak vrátit rádiu hlas, život, a druhak zajistit, aby vzhled původních součástek zůstal zachován, pokud to jen trochu je možné. Samozřejmě existují také extrémní postoje, kdy již jen zapájení původního spoje, který se věkem změnil ve studeňák, je považováno za neodpustitelný zločin, ale každému co touhou jeho jest, nechť přáno jest, amen Na ukázku mého způsobu "prznění" přikládám fotky postupu vložení moderního svitku do původní skleněné trubičky, po vložení a fixaci náhrady jsou konce trubičky zality zbytky původního asfaltu (renovace Tlf 1210 GLK "Zveier").

Balek píše:jak mi před časem řekl jeden opravář, dnes již kondíky nic nevydrží takže je do zakázek již nemusím propichovat špendlíkem abych si udržel zákazníka...

Tak to neni opravář, ale kokot.

krtek píše:
Tak to neni opravář, ale kokot.

to slovo "kokot" bych nahradil vhodnějším třeba ekonomicky uvažující podnikatel, či osoba podporující služby zákazníkům vedoucím k jejich návratu, nebo také marketingově ekonomický systém udržení zákazníka, zkrátka jedním slovem Hajzl.

Repase tzv. "hovňáků".
Kvalita těchto kondenzátorů je velice bídná díky technologii použití zalívání do téhlete mizerné hmoty plných bublinek a možnosti vstřebávat vzdušnou vlhkost. Časem dříve či později drtivá většina těchto kondenzátoru zvláště ve vlhčích prostorech popraská, čímž o sobě dávají jasně najevo že již vinou vlhkosti dochází k degradaci samotného kondenzátoru, zhoršení vlastností izolační vrstvy a začínající nežádoucí parazitní odpor. Pokud je tento kondenzátor navázán např. na pozici v cestě mezi anodou a další v řadě jdoucí koncovou elektronkou její první mřížky, kdy může mít i téměř neměřitelný parazitní odpor a klidně až fatální nárust proudu na anodě elektronky a poté její postupné likvidaci.
Takže třeba na těchto choulostivých místech vždy měním tyto kondenzátory za jiné typy, potíž je pokud chceme zachovat co nejvěrněji původní historický vzhled. Tyto kondenzátory("hovňáky") jsou snad nejhůře ze všech repasovatelné, zvláště jsou-li již popraskané, ty jdou předem zafixovat vteřinovým lepidlem, ale s nejistým výsledkem jsou repasovatelné i zcela ještě dobré kusy. Rozříznout podélně je lze lehce tou mini dril bruskou s výměnnými nástavci a vloženým řezným kotoučkem. Při řezání jedu kolem dokola po zachovalé vidilelné dělící rovině z formy při vstřiku té původní hmoty. Nyní nastává nejrizikovější část rozevření jedné půlky skořápky. Tím že je to zalitý hmotou a protože napájené konce u vývodů kondenzátoru jsou různorodě kostrbaté pocákané cínem hrozí právě u těchto vývodů k ulomení části hmoty. Pokud povolí jedná půlka je ta druhá jednodušší, stačí pájkou nahřát ty cínové vývody a mírným tlakem vytáhnout ten kondenzátor. Pokud se při rozborce něco jen ulomí je to možno slepit vteřinovkou, většinou to není ani vidět když je to čistý lom a hned slepeno. Pokud mám obě půlky, ty lehce přebrousím do roviny aby po složení byla kolem dokola viditelná jenom stejná mikrodrážka. Po slepení bude viditelná tato dělící rovina téměř totožná jako i u původního kondenzátoru a oproti původnímu nebude kondenzátor přesně kruhový (o původní šířku řezu).
L. Malina

no tak to je ozaj asi moc pracne a prpľačka